Setkání se stafordem

Přátelé, dnes jsme si vyšli na procházku, neděle ráno, jenom my s paničkou

a mlaďas Riko s paničkou, teoreticky bychom naši trasu měli mít sami

pro sebe. Na střelnici se v neděli ráno střílí a tak se při té příležitosti

znovu a znovu přesvědčujeme, jak jsme geniálně způsobilí

v pohodě vnímat ty salvy. Spíš je už ani nevnímat.

Tak si tak jdeme a najednou panička avizuje

psa u zdi ZOO. Odchytla si Arcasa, kamarádka si odchytla Rika

ale já jsem měl asi 10-15 m náskok.

A když už mám náskok a je něco zajímavého,

tak za tím sice neběžím, ale ani se nevracím k paničce.

Zkrátka zvědavě stojím.

No a ten pes se začal přibližovat. Pak se zastavil v rákosí....

... a pak se vydal přímo ke mně.

Za ním v dáli sice kráčel majitel, ale nijak nezrychloval,

a zatímco pes kráčel ke mně,

panička si všimla, že je to nejspíš staford a navíc má pinďoura!!!

Takže adrenalinová situace.

Panička začala blekotat něco v tom smyslu,

jako že se ke mně právě blíží „kamarád“.

Arcas sice začal taky blekotat, ale spíš výhružně.

Leč nebylo ho kam uvázat a tak mě panička už jen na dálku

korigovala a v hlavě už se jí honily děsivé scénáře,

kam že to v neděli dopoledne pojedeme na šití.

No ale když mě panička tak vehementně přesvědčovala,

že je to kamarád, tak jsem při očichávací konverzaci s ním

jen mrmlal ocáskem. Bylo to dobré znamení,

ale stejně se to mohlo v okamžiku zvrtnout.

Následně přikráčel pomalým krokem majitel

stafíka, vzal ho za obojek a já jsem se tedy

na zavolání slavnostně vrátil k paničce.

A pán povídá: Uf, to jsem si teda oddechl.

A panička: Uf, to já teda taky.

Tentokrát to dopadlo dobře, ale panička nic nechce zakřiknout,

tak to radši zaťukala na dřevo.

Při té příležitosti panička dnes celý den vzpomíná,

jaký já jsem za mlada býval gauner - a nejen za mlada.

Jak se mnou korzovala na cvičáku kolem psů,

jak se mnou jezdila do jedné ulice v DK,

kde byl za každým plotem pes a jistě k veliké radosti

majitelů těch psů se se mnou procházela ulicí,

přičemž musela vynakládat hodně úsilí,

abych ji od plotu ke plotu neuvláčel,

případně nepřeskočil plot za těmi uštěkanými psisky.

A také dnes celý den přemýšlí a mudruje,

že vlastně to, že já jsem byl nějakých 10-15 m vpředu,

a oba další psi odchyceni, že to vlastně byla ideální situace.

Já jsem tam byl sám, tak se mi ani nechtělo moc do boje,

a kdybych byl s Arcasem u paničky na vodítku,

a stafík doběhl až k nám, jistě by byla mela.

A panička Rika si taky libuje, že kdyby Rikouš

běžel za stafíkem, tak by si chtěl hrát

a staf by to nemusel dobře pochopit.

Tak zkrátka, dnes to dopadlo dobře,

a příště se budem víc rozhlížet,

abychom případně dřív změnili trasu.