Čůrání, spondyloza, drahokamy, operace.
Tak mi, přátelé, už dlouho mi nic nebylo.
Letos zatím akorád dva hotspoty,
ale teď – teď jsem si pro paničku připravil „překvápko“.
Panička mě pozorovala, jak dlouho čůrám a už si začala říkat,
proč tak dlouho čůrám, co toto.... a najednou zjistila,
že sice dlouho stojím, jakože čůrám – ale nic moc neteče,
spíš občas kapka.
Tak jsme jeli k vetovi a dostali atb
protože jsem měl krev v moči a vypadalo to jako zánět močáku.
Dokonce jsem si doma i párkrát ucvrkl a panička se dočetla,
že je to jeden z projevů a vůbec se na mě nezlobila.
Jenže – atb dobrány a já stále
nemůžu pořádně čůrat a doma jsem se začal počůrávat,
no malé loužičky a kapky, ale pořád. Taky mám pořád zmáčené lehací koberečky
a tak panička pořád stírá a pere, abych byl v čistotě.
V noci mě to pořád nutí čůrat a tak paničku
budím a ona mě vždycky pustí, pak čeká 10 minut a
zas mě nahání spát domů.
Má totiž stále obavy, abych náhodou přes noc nenastydl.
Takže se vůbec nevyspí.
Minulý týden mi dělala paní doktorka sono
a našla nějaké drobné cystičky na prostatě, jinak nic,
byla mi odcévkována moč a poslána na rozbor do dvou laboratoří.
Ještě máme naplánovaný rentgen a uvidíme, jaká diagoza se nakonec vyvrbí.
Panička z toho má docela vrásky na čele.
................
EDIT 17.9.2023:
Tak mi přišly ty rozbory moči z těch laboratoří, a vyšly skvěle.
Pak mi paní doktorky (náhodou byly přítomny obě najednou)
dělaly další sono, ale nic dramatického nenalezly.
Teoreticky jsem zdravý pes.
Ale není to pravda. Venku se nemůžu vyčůrat a doma je stále mokro.
Ani já ani panička se nevyspíme, mě to pořád nutí čůrat, ale nějak
to moc nejde. Tuhle panička v noci přemýšlela, a napadl jí nápad,
že by to mohlo mít souvislost s análními žlázkami. Tak další den
jsme opět jely na veterinu a panička poprosila paní doktorku o vymáčknutí,
protože v momentě, kdy jsem celý rozbolavělý, se jí do toho samotné nechtělo.
A paní doktorka se snažila, a říkala, že v jedné žlázce mám bombu,
byla celá ucpaná, ale nakonec se ji pani doktorce podařilo vymáčknout.
Trošku se mi ulevilo, paničce taky, ale paničku ještě napadlo říct
si o katetr a že si mě doma zkusí vycévkovat. Jedna její kamarádka
totiž měla problémy se svým NO a když to diskutovaly, tak ta kamarádka
si svého psa pravidelně cévkovala. Takže – přijeli jsme domů,
panička ještě zkusila znovu na krátkou prochajdu, jestli se nevyčůrám sám,
a pak mi opatrně zavedla katetr. Dala mi u toho košík, ale to nebylo vůbec
potřeba, věděl jsem, že mi chce pomoct a tak jsem ležel klidně a nechal se.
Odteklo ze mě přes půl litru moči a mě se tak ulevilo. Paničku jsem
za odměnu náležitě oblízal. Večer mě panička „vypustila“ zas, a tak jsem
se do rána krásně v klidu vyspal. Ráno jsme šli na prochajdu, jakože abych
si pocvičil ten svěrač, ale zas jen kapalo, tak mě panička zas vycévkovala
a je mi fajn. Vypadá to, že budeme mít nový ranní a večerní program,
sice paní doktorky navrhly chemickou kastraci, ale třeba se mi to čůrání
srovná. Paničce totiž vrtá hlavou, proč to začalo tak zničehož nic náhle....
Edit 22.9.2023
Panička se mnou opět jela na veterinu,
dnes měla službu paní doktorka Krtičková,
a panička nanesla problém – že tedy už nečůrám vůbec a už týden mě cévkuje.
Paní doktorka mě znovu udělala sono,
a cosi mi v močáku našla. Asi prý kamínky.
Tak mi ještě dělala rentgen, ale nic nebylo vidět,
tak si snímek ještě několikrát zopakovala,
ale na rentgenu žádné kamínky vidět nebyly.
Čeho si ale paní doktorka hned všimla,
byly srůsty na mé páteři. Takže spondyloza.
Na to, že mi už bude 10 let jsem ale stále celkem pohyblivý,
jen si panička všimla, že už ty zadní pacinky
při chůzi po chodníku trošku tahám.
No nic.
Závěr byl, že mám kamínky v močovém měchýři
a zřejmě nejsou kontrastní, proto nejsou vidět na rentgenu a ve středu jdu na operaci.
Když jsem vyšel z ordinace, tak jsem byl tak rozladěný,
že jsem se dvakrát u auta vyčůral.
Panička se moc divila, protože to bylo první čůrání
po týdnu cévkování. Měla radost, to se ví.
Jeli jsme dom a následně dva tři dny paničce
připadalo, že se možná rozčůrám a tak operaci
zrušila, že mi chce dát pár dní, jak to vlastně
s mým čůráním bude. Načež jsem zase najel
do starých kolejí a čůrat jsem přestal.
Panička tedy zase znovu jela k vetovi
a s konečnou platností mě objednala na operaci drahokamů.
Tak panička pojmenovala mé močové kameny, protože jí už stály dost
peněz a ještě budou, takže drahé kameny, drahokamy.
4.10.2023 – operace.
Do rána u nás byla kalamita, takže ráno panička rovnala plot do původní polohy,
uklízela různé naváté věci ze zahrady a musela si propilovat cestu na silnici, neb byla plná
popadaných větví. Před operací mi ještě dělali rozbor krve, jestli prý ještě třeba není
problém s ledvinami nebo s něčím jiným,
ale jak říkám, všechny testy mi vycházejí dobře.
Nakonec mě uspali, panička odjela a odpoledne
si pro mě přijela. Dostal jsem takovou gázovou košilku, brčko mi kouká z pindíku,
a jsem celý bolavý. Ale světe div se – žádné kamínky jsem
v močáku neměl. Prý nějaký větší polip, který bránil v ústí měchýře vyprazdňování
a ještě mi byl odoperován jakýsi zvláštní útvar z dutiny břišní, který tam neměl
co dělat. Lidově „nádor“. Panička mě odvezla domů a chtěla se mnou
spát na zemi v obýváku, ale nakonec jsem si šel
lehnout k paničky posteli a chrupínovali jsme do rána.
Panička mi nechala brčko uvolněné, aby se mi močák čistil,
že jí to nevadí, smrádek přežije a koberečky vypere.
A doufá, že se brzy zahojím a že se mi už bude dobře čůrat.
EDIT ŘÍJEN – PÁR DNÍ POZDĚJI...
Tak dva dny po operaci mi panička začala ucpávat špuntík
na katetru a pravidelně mě vypouštět, protože přece jenom takto jsem
mohl ležet na čistém a hlavně suchém koberečku a paní doktorka
mi taky dala nový gázový obleček. Prý bych měl skrz ten
katetr začít i čůrat a tak mě panička vždy venku ten špuntík
odšroubovala, ale žádné valné čůrání nepozorovala.
Zato zpozorovala, že si často chladím pupík na dlažbě před
domem a tak ji napadl takový nápad, že mi doma dá na bříško
studivý obklad. Tak to byl nejpitomější nápad, který dostala,
protože v momentě, kdy mi ho přiložila, jsem jí udělal
z levačky cedníček, a to fest. Skvělé. Jediný člověk na celém
světě, který mi může pomoci a já z ní udělám polovičního invalidu,
který v ten moment začal mít problémy i sám se sebou,
jak se ustrojit, jak nám uvařit...
Štěstí v neštěstí bylo, že to bylo zrovna období,
kdy jsem měl katetr zavedený permanentně a vypouštěl
se šroubkem, takže dva dny panička se sebezapřením
mohla dvěma prsty levačky chytit katetr a pravačkou
ho odšroubovat. Pak jsme zas jeli na veterinu,
na kontrolu, ale bohužel jsme museli konstatovat,
že přes katetr se sám nevyčůrám, tak mi paní doktorka
dala katetřík, tenoučký, taky údajně to mělo být permanentně,
ale než jsme dojeli domů, tak se mi to celé odlepilo a brčko
vyplulo samo. Takže další den už zas panička s tou bolavou
rukou mě začla znovu cévkovat. Ruka vypadala docela strašidelně,
ale tentokrát zabrala lichořeřišnicová tinktura a celkem
rychle se to hojilo. Tak abych to uzavřel.
Ruka už je skoro zahojená, ale cévkujeme stále.
Asi je to už doživotí, ale co se dá dělat,
když přijdem z celkem dlouhé procházky a panička vidí,
že na zahradě se stále snažím čůrat a nejde to – tedy,
občas to jde, ale většinou ne,
no tak mě zavede brčko a čůráme doma do kelímku.
A když v noci začnu poletovat a jsem nervozní,
tak cévkujem třeba i ve tři hodiny ráno,
to se mi pak uleví a krásně spím.
Už to spolu umíme, panička řekne
„Gájo vyčůráme, lehni si“, tak si lehnu
a pak řekne „udělej sudy válí“
to abych se jí rozvalil, a já jsem hodný.
Rozvalím se, ležím a nechám se cévkovat a to celé bez náhubku.