Setkání s příšerami z druhohor :)

Tak jsme já a Arcas s paničkou vyrazili na výlet na jedno takové zapomenuté místo,

kam nikdo moc nechodí. Je to takové vzpomínkové místo mojí paničky,

místo kam chodívala v dětství s babičkou a kam chodí teď vzpomínat

na maminku. Vzala s sebou nějaké macešky a narcisky, když jsme dojeli,

vyložila nás a šla zasadit ty kytičky. Tak si tam tak čucháme, čucháme,

a najednou panička vidí, že kdosi do těch zapomenutých míst přichází.

Ano, přichází paní, a není sama. Má s sebou blonďatého psa, něco jako

kříženec labradora. A pejsek je pěkně zvědavý, hned nás zbliknul a už běžel.

Bylo evidentní, že jeho panička ho jen tak nepřivolá, protože i když ječela,

pes absolutně neposlouchal a jak tak běžel k nám, začal se podobat nějakému

zvláštnímu stvoření z druhohor, protože za krkem měl obrovské číro

zježených chlupů a nad ocasem taky. Panička si nás odchytla, ovázala si vodítka

kolem zápěstí a zaujala polohu vsedě na mezi. Aby se to nepletlo, za tímto psem

se vynořil ještě jeden podobný blonďák, též evidentně ohluchlý, takže skvělá situace.

Ale naše panička už je zběhlá a nechtěla nás vyjančit, takže nás jen držela

a byla úplně „v klidu“ a maximálně klidným hlasem nás upozorňovala,

že tyhle útočící saně jsou „kamarádi“. No co vám budu povídat, trošku jsme si zahudrovali....

ale, nebylo to zas tak strašné, jak se na začátku zdálo.

Panička nelenovala, s tou paní se hned dala do řeči a usoudila, že nám prospěje

kratší socializační prochajda a že bychom mohli tu paní s těmi psy kousek

vyprovodit. No tak jsme teda šli, sic na vodítku, tamti fíci nám taky po chvíli

dali pokoj a spíš začali být zvědaví. A my jsme taky přepnuli do přátelského „módu“

a panička se dmula pýchou, jaké že to má vychované psy.

Když jsme se loučili, byla už atmosféra natolik uvolněná, že jsme opět mohli

jít na volno a – jeden blonďák dokonce chtěl jít s námi. :)