Přidáno video z bonitace - aneb jak jsem válčil při povahovém testu

Co by panička pro mě neudělala. Dokonce se naučila stříhat video a přidávat doň titulky.

Takže zde je výsledek prvního jejího tvořivého úsilí,

moje bonitace - povahový test.

https://www.youtube.com/watch?v=W3aFld6FYrU

A to ještě není všechno, máme v počítači pár hezkých videí

z procházek, z blbnutí s Arcasem,

dokonce ještě památku na Matýska, takže postupně

panička všechno zpracuje (teď, když už ví jak na to)

a dá na odiv našim příznivcům.  :)  

Ještě panička dopsala pár postřehů a nápadů a tipů
z předbonitačního období, které by možná někomu mohly přijít vhod.
Jelikož už panička dříve na bonitacích viděla, že někteří
psi mají problém s měřením, neb toto se provádí kovovou
tyčí-měřítkem, zaměřila se i na tuto "banalitu" a naše
příprava na měření probíhala tak, že na cvičáku na povel vpřed
jsem vyskočil na stolek, pak panička běžela pro tyčku z armatury
opřenou nedaleko technického zázemí cvičáku, přiběhla s ní ke mě
a přikládala ji na mě zvrchu, zepředu i zezadu a komentovala
to slovy "změříme Gáju". Následně mě vřele pochválila,
když jsem se onou kovovou tyčí nechal "změřit".
Poprvé jsem se sice divil, co to jako má být, ale podruhé a potřetí
už jsem věděl, že je to normální a když zůstanu stát, tak mě panička
pochválí, takže jsem se tyčkou různě nechal "omakávat".
Víckrát jsme to snad ani nezkoušeli, stačilo to, jak jednoduché....
Výstřelů se panička vážně nebála, neb na střílení jsme opravdu
zvyklí, vzhledem k tomu, že střelnici máme přímo ve vesnici
a ke střelnici chodíme skoro denně na procházky.
Pokud jde o hru psovoda se psem, tož panička opravdu nevěděla,
že se při ní neposuzuje hra ale kořistnický pud. Bývala by mě vybudila
více, to u mě není zas tak velký problém a panička ví, jak na to.
Průchod skupinkou na bonitaci bylo pro paničku
celkem nemilé překvapení. Neb na cvičák nosila bandasku po tekutém
pracím prášku naplněnou kamínky, aby pomocníci imitovali rušivé
vlivy, a pro mě to žádný problém nebyl, projít skrz.
Dokonce si kvůli tomu koupila i nový vystřelovací deštník.
Inu, vystřelovací.... 
V krámě zkoušela - s ohledem na ostatní zákazníky - opatrně, zda deštník
vystřeluje, takže až doma zjistila, že deštník, co si koupila,
má brzdu podobnou jako mají některá  záchodová prkénka, tedy - že
se sice otevře sám, ale pomalu.
Pravda je, že jsem tohle její otvírání deštníku v mé přítomnosti
neměl moc rád a nebavilo mě to.
Svíračku na bonitaci jsem překvapivě zvládl bravurně,
ačkoli jsme párkrát zkoušeli na cvičáku a já měl spíš
tendence - k nelibosti paničky - každého příchozího řádně očichat,
navíc panička trnula, aby mě náhodou kromě očichávání
nenapadlo ještě příchozí označkovat.
Z míjejícího běžce taktéž panička moc strach neměla,
nemám sklony honit běžící lidi nebo cyklisty
a úvazu u kolíku se taktéž moc nebála.
Každou chvíli jsem totiž na cvičáku uvázaný, když panička zrovna
cvičí s Arcasem -  a kolem chodí lidi nebo psovodi se psy.