Pochvala od paničky

Přátelé, stala se taková věc.

Když chodíváme na procházky a terén je nepřehledný,

chodí Arcas obvykle na prodlouženém vodítku a já navolno.

Panička mi věří a ví, že bych ani zvěř nehonil, protože dobře

šlajfuju na povel Stůj.

Postupem času tak chodíme i na zpáteční cestě naší vesnicí,

protože jsem celkem spolehlivý a když už náhodou

se někde přitočím, že bych si nějaký roh označil,

panička jenom houkne NE a já tedy poslušně ten roh/keř/plot neoznačím.

Tak včera jsme šli z procházky, já navolno, vesnicí,

když tu náhle panička zahlédla, jak jeden ratlík ze sousedství

zřejmě utekl a pobíhá od plotu k plotu.

Bylo jasné, že střetu se nevyhneme a jít jinou cestou nešlo.

Když jsme se přibližovali, pes už začal dorážet a zježený byl jako dikobraz.

Panička ale zachovala klid, věří mi, no a já jsem se pustil

za ratlíkem. Tak jsem ho dohonil u jeho plotu a on už ani nestihl

proklouznout dírou zpátky k sobě na zahradu.

No, ratlík, malý pes. Přece se s ním nebudu prát.

Takže jsem ho jen očichal a vrátil se k paničce.

Kdybych totiž chtěl, tak jsem si z něj udělal fašírku,

ale paniččina výchova se přece jen kladně projevuje. :)

Ale nesmíme to zakřiknout...