Ocásek

To máte tak. Panička si letos pochvaluje, že ačkoli docela prší a je vlhko, zatím nemám nějak výrazně na zádech hotspoty jako každý rok. A tetelí se, jak nám ten cordyceps, co teď užívám už asi půl roku, hodně pomohl. Je to prima, chodíme s paničkou a s Arcasem na prochajdy, občas vlezem do rybníka, vykoupem se...  a před pár dny jsem zůstal venku hlídat, Arcas šel hlídat barák zevnitř a já ráno přišel domů a měl jsem bolesti. 

Panička kouká jak janek, co mi je, a já se kroutím 6x dokolečka než si lehnu a to ještě lehám zadkem do strany....pak mě pozoruje, jestli jím. No jím. Tak mě pozoruje, jestli dělám bobek. No dělám. Prohmatá mi záda – páč občas problémy se zády mám a říká si, že teda asi potřebuji klid na pelíšku. Další den panička s hrůzou zjistí, že jsem si začal ošklivým způsobem šmelcovat ocas. Tak mi ho chtěla prohlédnout, ale to teda narazila. Bolelo mě to tak, že bych zakousl všechny v dosahu, i na Arcase jsem vyjel, když se se mnou šel přivítat. Ten hned s pištěním běžel za paničkou, skočil na gauč, dal jí packy kolem krku a pištěl a stěžoval si: Proč je na mě Gája tak zlej, dyť já jsem mu nic neudělal.

Takže ocas. Paničce jsem ho nechtěl ukázat ani za nic, ale když viděla, že ho mám celý oslintaný, bylo jí jasné, že je potřeba ho oholit, aby viděla co se děje a taky kvůli zapaření. To teda ale bylo tóčo. Dostal jsem košík, panička mě nakrátko přivázala ke kůlu a jednou rukou držela moji rozběsněnou palici s cenícími zuby a druhou rukou se snažila ocas ostříhat. Po chvíli boje to vzdala. Kus ocasu byl oholen a žádné zranění vidět nebylo. Ale ocas vypadal jak přeražený, paničce to vůbec nešlo do hlavy. Vždyť mě nikdo ocas mezi dveře neskřípl, ani mi na něj nikdo nešlápl, Arcas mě do něj kousnout taky nemohl, protože spal doma a já venku. Sakriš, co to může být? Panička otevřela notebook a googlila „poranění ocasu“. A dočetla se o tom, že existuje jakýsi SYNDROM MRTVÉHO OCASU. Do té doby vážně o něčem podobném vůbec neslyšela, ale všechny symptomy odpovídaly. Je to zánětlivé onemocnění kořene ocasu, které je VELMI bolestivé a že to chce klid na lůžku a ono to zpravidla za pár dní odezní. Trošku ji to uklidnilo, ale můj lehce zmulčovaný ocas jí stejně nedal spát. Chtělo by to ho ostříhat. Tak další den bylo další kolečko s košíkem a krátkým úvazem, ale prostě jsem běsnil, chtělo to sedaci a tak se jelo na vet. Byl právě pátek, takže nejvyšší čas. Paní doktorka byla velmi ochotná a dokonce nás vzala mimo ordinační hodiny, protože panička to musela stihnout v polední pauze. Vyváděl jsem tak, že bych klidně zbořil ordinaci, takže jsem opravdu byl uspán, a to jsem pak ještě vyletěl i v sedaci a zuřivě šel do boje za nedotknutelnost mého ocasu.  Tak jsem dostal ještě jednu včeličku a ocas byl oholen. Byl silně nateklý, dostal jsme ATB, ocas byl ošetřen, zabalili mě do deky, naložili do auta a jelo se domů s tím, že SMO odezní a ten zapařený ocas se už dohojí. Panička si mě dobírala, že teď mám ocásek jak krysa Vasilisa, ale já na to moc neměl náladu. Tak strašně to bolelo! Jen jsem ležel, nešel jsem se ani napít a panička mi nosila vodu až pod nos. To byla žízeň! Vypil jsem toho hodně, pak mě i nakrmila, jenže ono je taky potřeba dojít ven se vyčůrat a to jsem prostě nechtěl. Vydržel jsem hodiny a pak jsem paničku vzbudil o půlnoci, že teda jdem, tak se mnou lítala okolo plotu v noční košili. Byl jsem z toho zoufalý, když jsem náhodou vstal, chtěl jsem před tím ocáskem utéct a jančil jsem, moc to bolelo a já nevěděl, kam bych zalezl.

V sobotu jsem taky ležel, panička mi posluhovala a v neděli byla poslední den v práci před dovolenou. A já měl úřední den. Ocas jeden. Už mě to nebavilo, pořád to šíleně bolí, tak jsem úřadoval. Když přišla panička z práce domů, s hrůzou už akorád zjistila, že jsem si skalpoval kus ocasu. No tak dovolená zahájena. Jeli jsme na vet a protože nebylo možné cokoli s mým ocasem udělat při vědomí, musel jsem být znovu uspán. Paní doktorka usoudila, že tady není co sešívat, odstřihla cár kůže, který ještě visel, dostal jsem hojivý gelový obkládek a taky LÍMEC, čímž mě normálně zbavili funkce úředníka. Panička s límcem neměla vůbec žádné zkušenosti, za těch 20 let u předchozích psů se vždycky zranění nějak vyřešila bez límce, tak si tuhle nastalou situaci – jakože já a límec – vůbec nedokázala představit. Takže, tady se to zastrčí takhle a tadyto se omotá kolem obojku.... kolem obojku? ….doma chodíme na volno a jinak na procházky máme stahováky. Tak panička zrušila jeden starý pásek do kalhot, aby měla k čemu ten límec připevnit. Páni, já byl rázem jak satelitní přijímač! A nikam jsem se nevešel, narážel jsem límcem všude, nevešel jsem se do uličky u gauče, nemohl jsem do boudy ani se napít ze sudu, shodil jsem límcem jednu poličku.... tak panička odstěhovala z dostupné vzdálenosti všechny věci, které bych mohl shodit a rozbít a museli jsme doma trošku přestěhovat nábytek, abych se lépe vešel. A zas – ani jsem nebyl čůrat a v noci takhle vzbudím paničku, jako že už musím. Ta mě zacouvala od dveří abych se vešel - a já vyrazil, potože už se to fakt nedalo vydržet. No to teda panička zaváhala, páč mi otevřela dveře ven a já límec na krku. Letěl jsem dozadu za stodolu, cestou jsem narážel do stromů keřů a všeho co mi přišlo do cesty, pak jsem chtěl zalézt do křoví, ale límec mě brzdil, prostě hrůza. Panička mě odlovila, odvedla domů a víc už s límcem sám ven nesmím. Jo a víte, jaký já jsem slinta, že jo? No tak z límce mám teď okap. Dokud cinty kapou dolů, je to dobrý, panička furt lítá s handřičkou a čistí mi ho. Ale když si dám pod hlavu polštář a ležím, tečou mi cinty ke krku a jsem pod bradou celý vlhký. Panička má hrůzu, abych neměl ještě pod hlavou zapařeninu. A vůbec – paničku nakonec políbila můza lidové tvořivosti a – u límce zlikvidovala ty přezky k obojku, trošku víc ho zkroutila a našila na něj suchý zip. Tím pádem už není tak moc rozkošatělý do strany - každý centimetr se hodí - a hlavně – teď jde krásně a jenoduše díky sucháči sundat z hlavy a zas nasadit, takže když je panička se mnou a hlídá mě, tak udělá lup – a límec je dole. No jo, ale každý den jezdíme na vet na převazy. Můj ocásek už znají všechny paní doktorky, které se v ordinaci střídají. A panička si pochvaluje, jakou má super dovolenou, protože takhle se mnou opravdu přijde na úplně jiné myšlenky. Tak mi držte pěsti, ať se mi ocásek brzy zahojí.

Jak to dopadlo?

Po týdnu převazů v ordinaci se panička rozhodla, že už  mi ocásek bude přebalovat sama. Tak jsem zas dostal košík a na krátkém úvazu u kůlu mi za soustavného uklidňování a lichocení ocásek převázala a tak pokračovala asi týden. Sláva! Už jsme to zvládali sami, panička to ničím nemazala, jen když sundávala přilepený obvaz, tak to po vzoru sestřiček postříkala lehkým hypermanganovým roztokem, aby se to uvolnilo. A další týden už jsem usoudil, že na ocásku žádný převaz nepotřebuju a tak jsem si ho začal rozbalovat. Panička též koketovala s myšlenkou nechat tu ránu jen tak na vzduchu, aby to vysychalo a abych si to mohl ošetřit sám a tak se i stalo. Ale stále to ještě byla drba do živého masa asi tak 10x2 cm bez kůže. No a jak to tedy dopadlo? Krásně se to zahojilo samo. Příroda je mocná čarodějka. Na živém mase se utvořila kůže a teď už jen čekáme, až mi obroste ocas chlupama, abych byl zas fešák jaksepatří.