Nekonečné hotspoty

Tak bohužel, kromě letošního problému s ocasem jsem ještě koncem září začal mít hotspoty. Ano, ty hotspoty, které se mi celé léto vyhýbaly a panička si chválila, jak se mi zdravíčko zlepšilo. Ale najednou byl tuhle a támhle a vedle zas a panička jen odstříhávala chlupy okolo a olupovala hnisavé rány, aby se mi to hojilo, jenže já měl do druhého dne zas několik dalších a za pár hodin zas několik dalších. Už to bylo docela zoufalství a já začal být fakt nervozní, a to hodně. Až tak, že panička z toho začala mít těžkou hlavu. No ale když viděla, co se děje, vzala mě k paní doktorce na vyšetření a taky mi nechala udělat kompletní krevní testy, zdali se ještě k problému se štítnou žlázou nepřidala ještě jiná komplikace, třeba cukrovka nebo něco jiného. Paní doktorka, když mě uviděla, tak jen potvrdila paničky úsudek, že teda tohle už je na antibiotika. No jo – bral jsem je dva měsíce zpátky kvůli ocasu a teď zas, kvůli těm šíleným hotspotům. Panička si říká, že kdybych jí utekl a někdo mě našel, určitě by mě nechtěl vrátit, protože by si myslel, že jsem týraný, ale tak to není. Panička se všemožně snaží, aby se mi to vše zahojilo, ale bohužel, jsou to někdy takové erupce, že jsme z toho oba bezradní. No nic, dostal jsem další ATB, krevní testy – světe div se – neprokázaly žádné odchylky, takže se paničce ulevilo, že aspoň teda nic víc řešit nemusíme. No a malinko mi zase byla zvýšena dávka forthyronu, vracíme se do starých kolejí, tedy 2 – 0 – 2. Snad už bude líp, ale je to vážně otrava, pořád nějaké zdravotní problémy.