Holátko

Panička mi vymyslela nové jméno, a říká mi teď

"ty moje holátko". To jsem to dopracoval.

Kvůli poruše štítné žlázy se mi poslední půlrok nějak nechce

srovnat hladina hormonů, takže zatímco třeba v dubnu, květnu

jsem byl celkem fešák, krom pár koleček na zádech,

teď mám srst zas docela prořídlou a na vnitřních stranách stehen

nemám téměř žádnou. Nevypadá to dobře.

Zrovna začaly noční mrazíky a panička se rozhodla,

že mě nenechá spát venku, a povinně budu spát doma na gauči.

Njn, má o mě strach, abych neprostydl a taky ty záda, ty mě zlobily

už dřívější zimy, takže budu mít teď nový úkol a budu v noci hlídat obývák.

Panička už se taky dvě noci pořádně nevyspala, protože nemohla

najít svůj polštářek pod hlavu. To je ten polštářek, co jí ho vždycky ráno

ukradnu a zběsile s ním lítám po domě zatímco panička ječí a honí mě.

Je to taková naše ranní hra. Jenže polštářek se záhadně ztratil.

Ale dneska panička kouká přes okno a vidí mě, jak si to metolím

s polštářkem po zahradě a odnesl jsem si ho do auta, kam taky rád chodím chrupínovat.

Je to taková pojistka - aspoň mi panička nikam neujede. 

Dokonce mi auto vždycky otevře, abych mohl dovnitř.  

Takže - polštářek mi vzala, no, já jí ho stejně zase ráno ukradnu.

Ale kde byl předtím? Neví.... :) Měl jsem ho v boudě,

protože panička prohledala celý barák, nebyl nikde,

tak kde by jinde byl?

:)