Drápek

Asi tak týden zpátky jsme přišli z procházky a když mě a Arcasovi dávala panička nějakou mlsku, najednou kouká, že mám přední levou pacinku celou od krve. Ach jo. Protočily se jí oči v sloup a když viděla, jak z pacinky ukapává krev, šla si pro brýle a pro koš a taky pro butel hypermanganového roztoku, který měla ještě od té doby, co mi přebalovala ocásek. Dostal jsem košík, protože panička nechtěla riskovat moje běsnící útoky, které jsem předváděl, když mi byl ošetřován ocásek. Mimochodem – teď když už ho mám celkem zahojený, tak panička kdykoli jde okolo, tak mi ocásek hladí a chválí mě, že to prý mám pěkné a hezky se to zahojilo. Chce mě totiž zase přesměrovat do pozice, abych si nechal na ocásek sáhnout kdykoli to bude potřeba, a aby nebyl problém s česáním, až mi dorostou chlupy. 

No nic – pacinka krvácela a já dostal košík. Panička mi dala povel, abych si lehl a krev mi z pacinky odstříkala tím roztokem, aby vůbec zjistila, co se vlastně stalo. A já byl hodný. Ten koš, co mi dala, jsem dostal úplně zbytečně. Načež tedy panička zjistila, že je to „jen“ rozdrcený dráp na palečku. Vůbec nechápala, jak se mi tohle mohlo stát. Běžela pro manikúrní štipky a úlomky drápku mi opatrně odstříhala, ale zase né všechno, aby mi nemusela drápek strhávat celý. Pak mě teda pochválila, že jsem byl hodný, a řekla mi, že to bude dobrý a zahojí se to. Ale mně se ta její manikúra vůbec nelíbila. Tak jsem si ten zbytek drápku strhnul sám. Mám tedy teď paleček bez drápku a panička je děsně zvědavá, co se mi zas přihodí příště.